...................................Nath, Jayne and Tonks...................................

Druhá autorka

30. srpna 2008 v 19:27 |  SONJ by nath, jayne a tonks
Poviedka od druhej autorky.

Její obličej je odrazem věčnosti. Krásné věčnosti. Kdyby byl svět pohlcen nekonečnou tmou, její oči by byly dvě zářící lampy v té tmě, které by mě zachránily. Kdyby byl svět zapleten do nekonečné bolesti, pavučiny žalu, její úsměv by naplnil moje srdce štěstím.
Žádná droga není tak silná, jako je ona pro mě. To ona je mojí závislostí. Spaluje moje tělo, ničí moji mysl. V její přítomnosti jakékoli racionální myšlení nepřipadá v úvahu.
Celou noc nespím, myslím na ni. Myslím na Rose, moji Rose. Je moje jen v mých představách. Myslím na to, jak ji objímá někdo cizí, pokládá jí ruce kolem pasu, sleduje linii jejích boků. Jak někdo cizí líbá jemné rty a rukou jí zajíždí do vlasů. Dotýká se jich po celé délce, toho zářícího zlata.
Šeptám její jméno. Zní mi v hlavě. Každou minutu, každou setinu. Dychtivě naslouchám, když promluví. Její hlas zní jako zvonkohra, tak dokonalý.
Kdyby láska měla hmotnou podobu, byla by její věrnou podobiznou.
Den za dnem, čas utíká, času nezbývá. Chci jí toho tolik říct a přitom bych nedokázal vyjádřit, co k ní cítím. Vůně čerstvých jahod, když se naklání nad svojí lavicí, jednu ruku v bok. Něžně přejede rukou po papíře. Jak rád bych byl tím sešitem. Knihou, kterou otevírá a pokládá do svého klína,aby do ní mohla několik hodin nahlížet, opatrně obracet stránky.
Moje srdce pukne. Pukne bolestí nad nikdy nevyřčenou láskou. Pukne bolestí nad nikdy nevyřčenou touhou.
Další bezesná noc. Procházím se po pozemcích, oči upřené na měsíc. Nad hlavou mi září hvězdy. Vedle ní by všechny vypadaly tak obyčejně a nevýrazně.
Vzdychnu a otočím se. Pojednou ji spatřím, jak stojí proti mně a dívá se mi do očí. Srdce se mi rozbuší. Přejde blíž a svoji křehkou ruku položí na moji hruď. Chvíli jen tiše stojí a poslouchá moje bušící srdce. Ten zvuk ji uklidňuje. Přivře víčka.
"Je moc pozdě." Řekne pak a chce odejít. Její hlas je prosycený bolestí. Vím, jak to myslí. Vůbec jí nevadí, že stojí pozdě v noci venku. Je pozdě z toho důvodu, že svoje srdce zaslíbila jinému. Je pozdě, protože už nemůže couvnout. Je pozdě na naši lásku.
Mlčky zachytím její ruku a přitáhnu si Rose k sobě. S hlavou opřenou o moji hruď, oči má zavřené a já hladím její vlasy. Pak je políbím a pevně ji obejmu. Je blízko a přece tak daleko.
Zhluboka se nadechne. "Proč to musí být tak, jak to je?"
Chápu její slova. Ona je Weasleyová a já Malfoy. Můj život byl nalinkovaný ještě než jsem se narodil. Ona si vybrala a teď nemůže vzít své rozhodnutí nazpátek.
Prsty zlehka přejedu po její tváři. Chytne mě kolem krku.
"Jsi můj život." Řeknu konečně, protože slova "miluji tě" se mi zdají nedostačující.
Touha, kterou jsem stěží ovládal od doby, kdy jsem ji poprvé spatřil, propukne na povrch.
Přivinu si Rose ještě blíž k sobě, moje ruce ji objímají. Rukama mi zajede do vlasů. Naše rty se spojí nedočkavostí. Polibek je prudký, hluboký a vášnivý. Ač se to zdá nemožné, od sebe nás odtrhne až svítání. Na okamžik spočineme v obětí, načež ji opatrně pustím.Věnuje mi poslední pohled plný zármutku a odejde. Odejde s nocí, kterou vystřídá slunce.
Její obličej mám ukrytý pod víčky. Je odrazem věčnosti. Krásné věčnosti. Věčnosti mého života. Věčnosti, která se rozplynula…
Scorpius Malfoy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama