...................................Nath, Jayne and Tonks...................................

Autor6

14. července 2008 v 16:04 |  SONJ by nath, jayne a tonks
6. Jednorázovka

Bolest působící bolesti
Spatřil její tvář,aby zjistil,že ta tvář není skutečná.
Políbil její rty, aby zjistil,že nechutnají opravdově.
Podíval se jí do očí a viděl v nich strach.
Hledal v její povaze,ale našel jen žal.
Maloval její podobiznu,aby se později díval na to,jak její obraz hoří.
Neměla taková být,neměla být zlá. Zlá a krutá sama k sobě. Spadla do pavučiny a rozprostřela svoje city na polštář,jako záplavu dlouhých černých vlasů. Jemné jako hedvábí. Vzpomínal,jak je hladil. Bledá tvář, jež v sobě skrývala cosi neskutečného. Jemná ústa, když zašeptala: "Ne."
Němě si k sobě přitáhl myšlenky na ni a popadl je do náruče. Tak chladná bývala její kůže, když ji líbal. "Milá,moje milá." Šeptal jí.
Slova se slila, slova se proměnila v jediný okamžik. Okamžik pravdy,co byla lež ze soucitu.
"Budu muset odejít." Svěřila se mu,zatímco se pokoušel zahřát její studené ruce.
"Vrátíš se?" bolestně zkřivil tvář.
"Nevrátím se." Zakroutila hlavou a prázdnota v jejích očích mu též nemohla být příslibem.
Často bloudil nocí,bloudil bez ní. Hledal záchytný bod, on, pes. Pes i on. Oba hledali.
"Milá,moje milá!" křičel a jezero neslo jeho hlas. Neslo i do záhrobí.
Jako tělo bez duše a dušička bez těla,co celý život bloudila,on cítil se tak sám!
Jelen pokýval hlavou,když spatřil vyjícího psa,ale nevystoupil ze svého stínu.
Věděl,že musí žít,aby nakonec mohli být spolu. Nakonec.
Tolik podobizen tváří kolem něj a žádná nebyla jako ona,nebo jí aspoň podobná.
"Milá,moje milá!" Žijíce vztekem na sebe,že nedokázal odchodu zabránit.
Zrazené srdce spatřovalo všechny dívky stejně. Ještě ani neviděl jejich tvář a už věděl,že nebudou jako ona. Hledaje ji,něco,jež by jí bylo alespoň náznakem podobno, vytvořil si nedobrou pověst.
Plynuly roky,roky plynuly. Pes stál nad hrobem jelena.
Chladné zdi vězení splynuly v jednu. V jednu zeď,v jednu vzpomínku. Vzpomínku na ní.
"Milá,moje milá." To ona jako kouzelný amulet hlídala jeho duši. Jeho čistou,avšak zraněnou duši.
Stál před chlapcem. Před nadějí. Ten chlapec byl naděje. Podobný,tak podobný jeho příteli.
"Jsem tvůj kmotr." Zašeptal. Nedůvěra. Tolik potřeboval ji! JI! Svoji milovanou. Hladit dlouhé černé vlasy. Líbat bledé studené tváře.
Zamilovat se do neskutečnosti? Pochyby o zdravém rozumu.
Závoj. Dlouhý jemný závoj, hladil jeho tělo. Odnášel do neznáma. Vysvobození z prokletí.
Spatřil její tvář,aby zjistil,že ta tvář není skutečná.
Políbil její rty, aby zjistil,že nechutnají opravdově.
Podíval se jí do očí a viděl v nich strach.
Hledal v její povaze,ale našel jen žal.
Maloval její podobiznu,aby se později díval na to,jak její obraz hoří.
"Milá,moje milá." Dotkl se Smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama