...................................Nath, Jayne and Tonks...................................

4. Autor

30. července 2008 v 18:25 |  SONJ by nath, jayne a tonks
Poviedka od štvrtého autora.

Postava zahalená do sametového šálu, jako jakási múza, obyvatelka jiného světa, se potichu plížila chodbou. Vždycky byla zbrklá,až nešikovná, však právě dnes si připadala jako tygr. Mrštná a přitom elegantní, scházela jeden schod za druhým. Možná ji k obratnosti a tichosti pomáhalo právě její odhodlání.
Věděla, nebo spíš podvědomě tušila, že bude ve sklepení. Byla si jistá,že starobylý dům Blacků má mnoho podzemních místností. Natolik, aby v jedné z nich mohl vlkodlak projít svoji proměnou.
Právě si říkala, za jakými dveřmi bude nejspíš Remus Lupin uvězněn, když k jejím uším dolehl děsivý řev.
Rozklepala se,když si uvědomila,jak je celá situace fádní. O co ti jde, Tonksová? Ptala se sama sebe. Myslíš,že tě kousne a budete navždy jedna šťastná vlkodlačí rodina? Hlupko!
Došla až ke dveřím, z nichž se ozvalo sáhodlouhé bolestné zavytí.
"Remusi!"
Nemohl jí slyšet. Tupý náraz do zdi. Při pomyšlení na jeho životní bolest se rozplakala. Ztěžka dosedla na schod. Chladný a bezcitný kámen. Skoro takový,jako Remův osud.
"Remusi. Miluju tě! Já tě miluju…" vzlykala do svého šálu a slzy máčely samet.
O co se snažíš ty chudinko? Stejně ti nevěří. On je jiný. Nikdy tě nebude milovat. Nikdy!
Neschopna nadále snášet bolestný řev a vytí, neschopna nadále snášet svoje vlastní myšlenky, zakroutila hlavou. Zběsile vyběhla schody a nyní jí bylo jedno, že dělá větší hluk, než bylo onu hodinu moudré. Zastavila se až ve svém pokoji a ztěžka oddychovala. Náhle malátná a slabá, měla pocit,že nedojde ani ke své posteli. Doklopýtala k pelesti a sotva se dotkla polštáře, usnula. Usnula s myšlenkami na něj, které ji neopustily ani ve spánku.
***
Remus Lupin se pohyboval dosti mátožně, dělalo mu problém uvědomit si, kde se nachází. Spíše podvědomě zamířil dveřmi sklepení ven. Byl potrhaný a vlasy měl slepené svojí vlastní krví. Místo oblečení na něm visely bez ladu a skladu dlouhé cáry.
Zamrkal. Téměř opilecky se shýbl pro věc, která upoutala jeho pozornost.
Sám pro sebe se usmál. Věděl,komu ta věc patří.
***
Bylo to o dva dny později, kdy se Lupinovi naskytla příležitost a on se vydal do ložnice vrátit Tonksové její sametový šál….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama